FIGURA 2.0 Virtuální přehlídka
Tato stránka nabízí virtuální část celostátní přehlídky výtvarných prací Národního kola mezinárodního bienále figurální tvorby dětí a mládeže. Jsou zde vystaveny práce digitální povahy, jež nám byly zaslány v rámci spin off výzvy Figura 2.0. Můžete zde najít digitální fotografie, digitální koláže, videa, gify, ale i konceptuální projekty. Připomínáme, že hlavní část bienále, tedy hmotné práce, jsou vystaveny v podkroví Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci, Univerzitní 3–5, Olomouc; termín konání klasické výstavy: 2. 2. 2022 – 15. 4. 2022 (dostupné ve všední dny). Na rozdíl od hlavní výstavy není virtuální přehlídka nijak časově omezena. Slavnostní vyhlášení oceněných účastníků a účastnic s doprovodným programem se uskuteční 30. 3. 2022 v 17 hod.
Adéla Mitová, Přechodník
Slovo autorky:
Celé video vyjadřuje pochod mých myšlenek, když se dostanu do stádia paniky nebo krize. Pokoušela jsem se rozebrat, jak vlastně v těchto situacích reaguji a co konkrétně vnímám. A to jak své okolí, tak samu sebe. Umění v jakékoliv podobě mi celkově pomáhá pochopit, co se děje kolem mě, utřídit si věci v hlavě a také lépe pochopit situace a lidi, co se ocitli v mém okolí.
Na ZUŠ Evy Randové jsem navštěvovala výtvarnou výchovu a bicí nástroje.
Pedagogické vedení: Dana Urbanová
Slovo autorky:
V tomto velice krátkém videu jsem se snažila ukázat takovou krásu v divnosti, dalo by se říct. Já osobně ráda hledám krásu v normálně dost nepříjemných, až po zádech mrazících věcech. Změna proporcí, protažení končetin, zvětšení částí obličeje... Snažila jsem se zde zobrazit něco dočista nevinného, ovšem aby v tom jiní viděli něco nepřirozeného, nebo nepříjemného.
Ve volném čase se ráda bavím digitálním i tradičním kreslením, malováním a hraním na kytaru. Ráda koukám na japonské seriály a celkově se v japonské kultuře ráda inspiruji.
Pedagogické vedení: Dana Urbanová
ZUŠ Evy Randové
Anežka Šrejberová,
Plnost kvasných vzdechů
Kolektiv žáků a žákyň ZŠ pro sluchově postižené, Výmolova 169, Praha 5-Radlice
Tomáš Munťan, Šimon Havlíček, Miroslav Kamrla,
D E A F. To jsme my, NESLYŠÍCÍ, video

Tomáš Munťan, Šimon Havlíček, Miroslav Kamrla,
D E A F. To jsme my, NESLYŠÍCÍ, koláž
Slovo pedagožky:
Jsem neslyšící učitelkou neslyšících dětí na základní škole v Praze-Radlicích. Dříve jsem je vyučovala výtvarnou výchovu, letos je mám na anglický jazyk. Naším přáním je společně vycestovat a navštívit anglickou školu pro neslyšící, což jsem již v minulosti podnikla s naší střední školou. S dětmi jsme probírali, jak se slovo NESLYŠÍCÍ překládá do různých jazyků, s tím, že v angličtině je skutečně hodně populární. Protože jsem narazila na tuto soutěž a zrovna jsme měli kvůli době covidové ve třídě jen tři kluky, vymýšleli jsme, jak svým tělem vyjádřit nejvýstižněji naše téma. Vzhledem k tomu, že se dá zaslat i videoklip, lze do něj inkorporovat i znaky z českého znakového jazyka. Tak vznikl náš vlastně zábavně pojatý projekt, kdy kluci vzájemně vymýšleli, jak ze svých těl/figur sestavit slovo DEAF a pro (nejen slyšící) publikum v českém znakovém jazyce slovo NESLYŠÍCÍ zaznakovat – viz klip. Poslední fotografie ukazuje vlastně sekvenci, jak se slovo NESLYŠÍCÍ znakuje a to tak, že každý z chlapců znakuje jinou část znaku. Kluky námět figury zaujal a myslím, že byli výsledkem překvapeni a spokojeni se svou prací, zejména proto, že se během ní mohli bavit a popustit uzdu své fantazii a kreativitě v oblasti daného tématu.
Pedagogické vedení: Iva Hay
Škola: ZŠ pro sluchově postižené, Výmolova 169, Praha 5-Radlice
Kuba Černý, Xavier Kulda, Amálka Lomská, Maxim Kulda, Tereza Klímová, Samuel Pavelka,
Co člověk, to jméno
Když jsem dětem pověděla o této soutěži, byly nadšené hlavně proto, že by chtěly vyhrát fotoaparát a dělat s ním ve škole další projekty. Protože je tématem figura, přemýšlely o tom, jak zvěčnit netradičně i svoji „maličkost“, osobnost, tělo, figuru, pohyb, naše já. Co je netradiční? Ve společnosti kolem nás je tradiční a „normální“, chcete-li, běžné, když se píšeme a slovně nazýváme osobními vlastními jmény. Jak je to ale v jazyce znakovém? Ovšemže i neslyšící mají svá osobní vlastní jména. Avšak jsou to znaková jména, jména, která dostanou během svého života na základě podobnosti, povahy, dědičnosti, podle tradice atd. Pojďme se podívat, jak se „nazývají“ naše mladé a kreativní osobnosti!







O projektu:
Práce žáků z distanční výuky. Projekt Živé obrazy nám „oživil“ naše online hodiny výtvarky, kde jsme si často ukazovali nejen díla mistrů, ale i modernu a současné umění. Z velké škály obrazů vybírali žáci výjevy především figurální, které je oslovily a které mohli vytvořit v domácích podmínkách. Užili si tak společné chvíle s rodinou či kamarádem, oblékali se, aranžovali a fotili. Další velké ocenění pak přišlo při prezentaci ve skupinách. Téma nám naši vzdálenou výuku opravdu oživilo.
Pedagogické vedení: Alice Trojanová
Škola: Základní umělecká škola, Velké Meziříčí
Adéla Štursová, Bernard Kazda, Nela Mafková, Kateřina Zemanová, Tereza Martincová, Dan Novotný, Nina Karmazínová











Leontýna Hořejšová, Figurka s duší
Pár slov o práci a autorce: Lidská figura je v práci zobrazena propracovanou panenkou, která zobrazuje holčičku Mabel, pro niž není smrt koncem. K práci jsou připojené fotografie i příběh figurky. Figurka je 24 cm vysoká, vyrobena ze samotvrdnoucí hmoty s ručně šitým oblečením a textilními doplňky. Malá panenka Mabel pomocí své knihy nabízí druhou šanci na život. Divák si může prohlédnout fotografie panenky a přečíst krátký příběh, který nabízí pohled jedné z duší.
Autorka, patnáctiletá slečna, nabízí svůj pohled na posmrtný život. Ačkoliv si sama v životě s panenkami nehrála, vyrobila figurku důkladně propracovanou do velkých detailů.
Pedagogické vedení: Markéta Ondrušková
Škola: Základní škola Pozořice, U Školy 386, Pozořice
KNIHA DUŠÍ
Přečtěte si příběh panenky!
Tadeáš Ocelka, Člověk v čase, Pohyb, Zamyšlení v tichosti, Člověk po západu Slunce, Tápající člověk
Slovo autora:
Od svých devíti let jsem různě experimentoval s videem a fotografií. Poslední dobou se postupně sbližuji s počítačovou grafikou. Když jsem se dozvěděl o vaší soutěži a jejím tématu, tak jsem si řekl, že bych to mohl také zkusit.
1. Člověk v čase
Moje první dílo má symbolizovat člověka v čase. Střídá se stále dokola noc a potom zase den. Je léto a člověk se nenadá a je tady zase zima. My děti si to často ani neuvědomujeme, ale čas letí opravdu rychle. A my všichni jsme taková figura mezi všemi těmi událostmi.
2. Pohyb
Moje druhé dílo symbolizuje radost z pohybu.
3. Zamyšlení v tichosti
Moje třetí dílo symbolizuje potřebu člověka být někdy sám a v tichosti přemýšlet.
4. Člověk po západu Slunce
Moje čtvrté dílo vyjadřuje obdiv člověka ke kráse barevného nebe po západu Slunce.
5. Tápající člověk
Moje páté dílo symbolizuje člověka, který hledá smysl života a nemůže najít správnou cestu...
Pedagogické vedení: Ludmila Vacová
Škola: ZŠ Dr. Hrubého, Šternberk



Marie Fedorová, Já
Pár slov o práci a autorce:
Velkoformátová vrstvená kresba zpracovává téma hledání svého vnitřního dítěte. Nánosy pocitů strachu, selhání, viny a úzkosti zakrývají podstatu nitra naší osobnosti. Postupným listováním nacházíme své vnitřní dítě, navazujeme dialog se sebou samým a uzdravujeme se. Zpracování tématu svého JÁ, hledání vnitřního dítěte přes vrstvy nánosu předsudků, komplexů a vnitřních strachů a obav.
Jméno a příjmení pedagoga: Hana Furmančíková