Nesouhlasné stanovisko k revizím RVP ZV

Jako profesní odborná organizace napojená na mezinárodní komunitu výtvarných pedagogů nesouhlasíme s revizí z ledna 2021. Jakkoliv chápeme nutnost inovací kurikula a důležitost oblasti informatického myšlení a digitálních technologií, nemůžeme přijmout redukci obsahu a hodinové dotace určené pro vzdělávací oblast Umění a kultura v Rámcovém učebním plánu.

Na této stránce najdete jak naše vlastní prohlášení, tak stanoviska dalších oborových subjektů.

Prohlášení oborových subjektů

Naše
prohlášení

Naše
prohlášení
v angličtině

Prohlášení
osobností

 
 

Otevřený dopis MŠMT s vyjádřením nesouhlasného stanoviska České sekce INSEA

Naše komunita je odhodlána zasadit se o výtvarnou výchovu a bojovat za to, aby i dnešní žáci dostali v rámci základního vzdělávání příležitost k základnímu poznání světa umění a kultury.

ČS INSEA_logotyp_M.png

Vážení pánové

Ing. Robert Plaga, Ph. D.

PhDr. Jindřich Fryč

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Karmelitská 529/5

118 12 Praha 1

V Olomouci 23. února 2021

Věc: Nesouhlasné stanovisko k revizím RVP ZV

 

Vážený pane ministře,

vážený pane státní tajemníku,

dovolte, abychom Vám formou otevřeného dopisu zaslali naše stanovisko k aktuální revizi Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

Jako profesní odborná organizace napojená na mezinárodní komunitu výtvarných pedagogů s touto revizí nesouhlasíme. Jakkoliv chápeme nutnost inovací kurikula a důležitost oblasti informatického myšlení a digitálních technologií, nemůžeme přijmout redukci obsahu a hodinové dotace určené pro vzdělávací oblast Umění a kultura v Rámcovém učebním plánu.

Rádi bychom se dále ohradili proti způsobu komunikace těchto změn, pro vzdělávací obor výtvarná výchova zásadních. Revize nejenže nereflektovaly činnost odborných skupin a nebyly diskutovány, navíc se zcela míjejí s cíli různých projektových záměrů, jež hledaly možnosti integrace obsahů souvisejících s informatikou a digitální gramotností do stávajících vzdělávacích oborů. Mnohé naše členky a členové byli do jmenovaných činností zapojeni ve snaze přispět – na základě pedagogických zkušeností, výzkumu a odborné a metodické činnosti – k funkčním inovacím a nyní byli postaveni před hotovou věc, aniž by se jejich odborný a pedagogický názor zohlednil.

Dovolte, abychom Vám v příloze tohoto dopisu přednesli naše hlavní výhrady k provedené revizi.

S pozdravem –

Petra Šobáňová

 

doc. Mgr. Petra Šobáňová, Ph.D.

předsedkyně České sekce
International Society for Education through Art                     

Umělecké centrum UP

Univerzitní 3–5

779 00 Olomouc

insea@post.cz | www.insea.cz

 

 

Signatáři tohoto stanoviska z řad členek a členů předsednictva České sekce INSEA:

v. r. doc. Mgr. Petra Šobáňová, Ph.D.

v. r. PhDr. Aleš Pospíšil, Ph.D.

v. r. Mgr. Václava Zamazalová

v. r. Mgr. Karel Řepa, Ph.D.

v. r. Mgr. Jana Jiroutová, Ph.D.

v. r. PhDr. Věra Uhl Skřivanová, Ph.D.

v. r. Mgr. Kateřina Štěpánková, Ph.D.

v. r. Mgr. Lucie Tikalová, Ph.D.

v. r. Mgr. et Mgr. Klára Zářecká, Ph.D.

v. r. Mgr. Barbora Škaloudová

v. r. Mgr. Monika Plíhalová

 

Příloha s argumentací našeho stanoviska:

1. Redukce minimální časové dotace pro vzdělávací oblast Umění a kultura

Nesouhlasíme s touto redukcí ani pro výtvarnou výchovu, ani pro hudební výchovu. Oba tyto vzdělávací obory jsou totiž prakticky jediné, jež žákům umožňují pracovat jinak než jen s pojmovými schématy a nabízejí intencionální užívání jazyka umění pro vyjádření vlastní subjektivity žáka a pro reflexi složitých kulturních jevů. Umění a umělecká komunikace nejsou nějakou zbytnou „nadstavbou“, nýbrž samotnou bází lidské kultury. Kromě vlastního významu mají mnoho důležitých a nepřehlédnutelných aplikací, ať již uvažujeme o důležitosti tvořivosti ve všech oblastech života, nebo třeba o stoupajícím významu kulturních a kreativních průmyslů. Pro jejich rozvoj je kvalitní vzdělání v oblasti uměleckých vzdělávacích oborů klíčové – a krácení už tak omezené časové dotace těchto oborů v rámci základního vzdělávání sníží kvalitu výuky, ovlivní realizaci cílů kurikula a jeho dopad pro rozvoj žáka v daných oblastech.

Proč je časová dotace pro výtvarnou výchovu tolik zásadní?

Vzdělávací obor výtvarná výchova je tradičně postaven nejen na receptivních, ale také na praktických tvůrčích činnostech, jež ze své povahy potřebují dostatek času. Ať již uvažujme o kterékoliv obsahové doméně kurikula výtvarné výchovy – o rozvíjení smyslové citlivosti, uplatňování subjektivity v tvůrčích nebo interpretačních činnostech či o ověřování komunikačních účinků – každá z nich předpokládá realizaci časově často náročných, komplexních vzdělávacích úloh a projektů. I nejmladší žák ví, že „během jedné hodiny se ve výtvarce nedá nic stihnout“.

 

Okleštění počtu hodin oklešťuje samotnou výtvarnou výchovu. To ukazuje nejen praxe, ale rovněž výzkumy, jež potvrzují, že nedostatek času pro výtvarnou činnost snižuje kvalitu výuky a negativně ovlivňuje naplňování očekávaných výstupů nebo stupeň rozvoje tvořivosti. Mají-li se žáci i nadále setkávat s materiálem a sofistikovanějšími výtvarnými a technologickými postupy, mají-li se učit rozumět obrazové komunikaci a interpretačním dovednostem klíčovým v současném světě obrazů, omezení již tak malé časové dotace nelze akceptovat. Snížení hodin vede ke snížení kvality výuky. Spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání nejen uměleckých hodnot v širších sociálních a kulturních souvislostech je náročný a velmi hodnotný záměr kurikula a omezení hodin výtvarnou edukaci – a s ní i všestranný rozvoj žáků – negativně poznamená. Negativně se odrazí také na možnostech vzdělávání v muzeích a galeriích.

2. Redukce vzdělávacího obsahu

Nesouhlasíme rovněž s provedenou redukcí vzdělávacího obsahu výtvarné výchovy. Odborná pracovní skupina pověřená za výtvarnou výchovu návrhem revize RVP došla k některým závěrům a doporučením, ty však v aktuální revizi zohledněny nejsou. Z kurikula byly bez jakékoliv odborné argumentace odstraněny zejména pasáže spojené s klíčovou kompetencí dneška, jíž je schopnost pojmenovávat a interpretovat vizuálně obrazná vyjádření.

 

Z kurikula mizí ambice učit žáky pojmenovávat a rozpoznávat prvky „obrazů“ okolo nás, redukován byl dokonce očekávaný výstup vedoucí žáka ke komunikaci, k vysvětlování jeho postojů s vědomím osobní, společenské a kulturní podmíněnosti vlastních hodnotových soudů. Již jen tento příklad škrtu ukazuje nepochopení důležitosti skutečně klíčové potřeby v dnešní společnosti. K čemu nám budou digitální kompetence, když nebudeme rozumět jejich potenciálu a rizikům ve světě okolo nás, když se nebudeme učit reflektovat společenské procesy v jejich komplexnosti?

 

Umění – v tomto případě zejména současné umění, včetně umění nových médií – nás těmto dovednostem učí. Ukazuje rizikové momenty současného světa, učí nás přemýšlet v globálních souvislostech a s vědomím osobní roviny. Jak ostatně deklaruje také kurikulum, je podstatné uvědomovat si skrze tvůrčí a interpretační aktivity sebe samého jako svobodného a aktivního jedince, učit se tvořivému přístupu ke světu a chápat proces tvorby jako způsob nalézání a vyjadřování osobních prožitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě.

Redukci nemůžeme přijmout také proto, že bude v důsledku kontraproduktivní pro samotný rozvoj digitální gramotnosti, jež s obsahem současné výtvarné výchovy přirozeně souvisí.

3. Význam výtvarné výchovy pro žáka i společnost

Naše komunita je odhodlána zasadit se o výtvarnou výchovu a bojovat za to, aby i dnešní žáci dostali v rámci základního vzdělávání příležitost k základnímu poznání světa umění a kultury. Digitální technologie obklopují děti už od útlého věku. Souhlasíme s tím, že je třeba učit se s nimi zacházet a reflektovat je, zároveň je třeba dbát na to, aby se ze života dětí a žáků nevytratily příležitosti k rukodělné umělecké činnosti a k experimentování s materiály a tvůrčími postupy. Netřeba zmiňovat známé souvislosti mezi vývojem kognitivních funkcí a smyslovým vnímáním nebo provázanost myšlení s činností ruky a taktilní zkušeností.

 

Význam výtvarné výchovy pro vývoj dítěte je mnohem širší: učení se prostřednictvím vlastní tvorby se opírá o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, prožívání a představy, rozvíjí tvůrčí potenciál, kultivuje projevy dítěte a jeho potřeby, utváří jeho autentickou hierarchii hodnot. Tyto významy jsou v kurikulu deklarovány a panuje shoda o jejich důležitosti. Nebraňme tedy jejich naplňování a pokud autoři revizí nechtějí výtvarnou výchovu posílit, nechť ji aspoň neokrajují!

4. Informatika a digitální gramotnost ve výtvarné výchově a jiných vzdělávacích oborech

Zastáváme stanovisko, že informační a digitální kompetence je nezbytné rozvíjet ve vazbě na konkrétní oblast. Dovolujeme si v této souvislosti připomenout např. projekt MŠMT „Podpora rozvoje digitální gramotnosti“ (CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_036/0005366) zahájený v roce 2017, který se zabýval podporou rozvoje digitální gramotnosti napříč všemi stupni vzdělávání a ve všech oblastech a vzdělávacích oborech. Projekt mapoval nejen možnosti podpory a rozvoje digitální gramotnosti, ale tyto možnosti také prakticky ověřoval a ukázal na funkční řešení a možnost implementace této oblasti do vzdělávání. Díky ověření digitálních vzdělávacích zdrojů pro každý jednotlivý předmět v praxi bylo ukázáno, že podpora rozvoje digitálních kompetencí je možná již od mateřské školy a je realizovatelná ve všech oblastech, včetně výtvarné výchovy. Bylo ověřeno, že výtvarná výchova poskytuje funkční platformu pro podporu tohoto typu gramotnosti. Proč nebyla tato zjištění při revizích brána v potaz?

Stejně jako i jiné kompetence ani digitální gramotnost nebo informatické myšlení nelze pěstovat bez vazby na konkrétní oborový obsah, resp. bez vazby na konkrétní vzdělávací obor. Kupříkladu výtvarná výchova je obor, který je se světem technologií provázán více než jiné – ať již připomeneme oblast umění nových médií nebo kreativní průmysly, jako je film, reklama, herní průmysl, design atd. Žádný z těchto vlivných oborů, jehož základy získávají děti již v dětství např. právě ve výtvarné výchově, se neobejde bez využití digitálních technologií a schopnosti tvořivě využívat jejich potenciál. Je pro nás proto nepřijatelné a absurdní, že potřebné posílení digitálních dovedností žáků se má dít právě na úkor výtvarné výchovy.

Připomeňme v této souvislosti, že kulturní a kreativní průmysly jsou zásadními drivery ekonomiky 4.0 a dynamickými segmenty s nízkými investičními náklady a vysokou přidanou hodnotou. Integrace obsahů informatiky s obsahy a referenčním rámcem uměleckých oborů je podle našeho soudu správným krokem i v kontextu budoucího vývoje. Není náhodou, že např. asijské země usilují o to dosáhnout míry kreativity, již se daří pěstovat v západních demokraciích.

 

Zatímco jinde si uvědomují, že kvalita kulturních a kreativních průmyslů nevzniká samovolně, ale je úzce spjata s pěstováním tvůrčích uměleckých schopností od útlého věku, a posilují tuto oblast v národním kurikulu, u nás sice deklarujeme vizi “Country for Future”, ale to hodnotné se chystáme bořit. Kreativní průmysly budou zásadní složkou nové ekonomiky (4.0) a výtvarná výchova ve spojení s digitálními technologiemi a nástroji má potenciál připravovat žáky na tuto budoucnost. Proč ji tedy namísto posílení redukujeme?

5. Komunikace revizí

Naše členky a členové svou praxí i odbornou a metodickou činností obětavě budují výtvarnou výchovu, protože cítí svou povinnost uchovat ji jako důležitou součást kurikula a života dětí a mládeže. Nedělají to pro sebe a vlastní uspokojení, nýbrž proto, že si uvědomují důležitost umění jako specifického způsobu poznání a chtějí bojovat za zachování příležitostí k užívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace. Cítíme se v tomto kontextu dotčeni nejen samotnou necitlivou revizí, ale také způsobem její (ne)komunikace. Uvědomujeme si složitost každého podobného procesu i různorodosti pohledů na problematiku. Protestujeme však proti tomu, aby byli k revizím zváni jen zástupci jedné strany a rozhodovalo se „o nás bez nás“.

Otevřený dopis ke stažení

Otevřený dopis ke stažení v angličtině

"Své nesouhlasné stanovisko s redukcí časové dotace i vzdělávacího obsahu výtvarné výchovy zakládám na klíčových pojmech: porozumění, komunikace, hodnotový systém a osobní angažovanost. Stejně jako svět umění, výtvarná výchova umožňuje porozumění z osobní perspektivy konfrontované s intersubjektivně sdílenými hodnotami. S etickou otázkou: Je to dobré? To je spojení osobní angažovanosti, sebereflexe, výhledu k jinému a porozumění komplikovaným sociálním, kulturním i politickým souvislostem aktuálního světa. To je to, co dnešnímu vizuálně přesycenému světu smíchaných hodnot i bezostyšných polopravd a manipulací schází. Umění a výtvarná výchova stěží mohou soutěžit se současnou vědou v přiléhavosti objektivizujícího vystižení reality, které se projevuje v praktické úspěšnosti technologií. Tyto disciplíny však vystihují vztahy a souvztažnosti mezi člověkem a světem jeho bytí, jak jiné předměty nedělají. Předmět výtvarná výchova jako jeden z mála zkoumá nejen informace a vztahy, ale způsob jejich užití z osobní perspektivy při snaze porozumět globálnímu."

 

doc. Kateřina Dytrtová, Ph.D.

Katedra dějin a teorie umění,

Fakulta umění a designu;
Katedra výtvarné kultury,

Pedagogická fakulta;

Univerzita J. E. Purkyně,

Ústí nad Labem

Výtvarná výchova neusiluje o to vychovat umělce či dávat velkou škálu řemeslných dovedností, jak se možná mnozí domnívají. Pokud by tomu tak bylo, bylo by to velmi málo a zároveň pro některé žáky příliš mnoho. Děti, které jsou disponovány více intelektově, obohacuje VV tím, že je učí vidět souvislosti, zamýšlet se nad významy a formulovat vlastní postoje. Dětem manuálně zručným dává příležitost zažívat úspěch a pocity naděje ve své budoucí uplatnění.

Výtvarná výchova je nejspravedlivější předmět. Nikomu nestraní, každému dává příležitost sebe sama pochopit a vidět ve velmi pozitivním světle.

Magdalena Capková

Zachyceno na sítích v reakci na naše prohlášení

 

Souhlasím s Nesouhlasným stanoviskem!

Umělecké obory a tedy základní předměty jako výtvarná a hudební výchova nás vedou k citlivému a pozornému vnímání světa kolem nás, ke kreativnímu myšlení, které se po nás v mnoha profesích požaduje a je jeho nezbytnou podmínkou.

Takže co s tím? V pokrácení hodin výtvarné výchovy řešení rozhodně není!!!

Znám spoustu lidí, kteří už výtvarnou výchovu vedou a učí tak, aby dávno vyšlapané stopy "Já kreslit neumím." a "Co budeme vyrábět?" zahrabali ideálně hluboko pod zem. No a když se to obnovou přístupu pomocí jinak smýšlejících učitelů začíná dařit, tak se udělá to, že se zase pošle výtvarka k zemi. WHAT????

V jakém předmětu myslíte, že se rozvíjí vizuální gramotnost, která umožňuje, abychom dokázali to nepřeberné množství obrazů a vizuálního balastu kolem nás filtrovat? A který předmět popostrčí budoucího podnikatele k výběru vkusného loga své firmy a reklamy? ...atd. atd. atd. ...bylo by toho ještě spoustu...

Helena Šestáková Milerová

Děkuji INSEA za velmi pečlivé, jasně naformulované a argumentačně silné vyjádření k revizím RVP.

Lucie Jakubcová Hajdušková

Díky Insea a všichni, kterým není kvalita výtvarného vzdělávání lhostejná!

Setkávání mezi výtvarnou teorií a praxí

Velké díky za všechny výtvarné pedagogy!

Šárka Coganová

Slyšeli jste už o revizích RVP? Víte jaké dopady to má na výtvarnou výchovu?

Zkracování, omezování obsahů a časové dotace. INSEA vypracovala otevřený dopis, který stojí za přečtení, protože VV má smysl!

Kvvído - Studentská rada KVV

Reakce pedagogů z praxe

 

Dlouhodobě pozoruji tendence oslabovat vzdělávání v oblasti kultura a umění. Dochází k němu v zásadě vždy, když vznikne potřeba něco do RVP přidat a hledá se, kde získat prostor. Citelně jsme to poznali např. v okamžiku zavedení druhého cizího jazyka jako povinného. To velmi zatížilo děti, jež neaspirují na vyšší než maturitní vzdělávání. (Každý rok pozoruji, jak si i intelektově perspektivní děti vybírají maturitní obory na SŠ i podle toho, aby nemusely mít 2 cizí jazyky.) Myslím, že právě zde je tedy rozhodně vhodnější prostor k revizi vzdělávacích obsahů pro ZV. Tyto tendence byly ještě posíleny coronavirovou situací a vyjádřeními, že se školy mají zaměřit v redukci učiva tak, aby měly prostor na profilové předměty. Redukce učiva ano, je pochopitelná, ale praxe, kdy se na drtivé většině škol začaly oslabovat tzv. výchovné předměty, je neúnosná. Přitom RVP, tak jak je koncipováno, nerozlišuje nic, co by se dalo nazvat hlavním nebo profilovým předmětem. Což je pochopitelné, když se jedná o základní vzdělání a děti se teprve profilovat budou.

Nyní však konkrétněji k samotným současným úpravám RVP. Využívám všechny moderní technologie k výuce VV. Rozhodně tedy nepatřím k pedagogům, kteří by potřebu ICT bagatelizovali. Myslím, že naopak VV ICT potřebuje a může velmi dobře mezioborově spolupracovat. VV je ostatně skvělým spojovníkem všech věd, které se na základní škole vyučují. Její obtíží ovšem je, že nemůže a nemá být jejich doplňkem, ilustrací, ale má a může být aplikovanou metodou, ve které se chápání ostatních věd spojuje. VV učí myslet.

Například učivo z oblasti optiky, převrácení obrazu, ohnisková vzdálenost, fungování čočky, ostření, zoom, přenos obrazu – nádherná témata, která se dají výborně pojmout ve výtvarné výchově. Takových příkladů mohu uvádět ještě mnoho. Z oboru literatury, jazyka, zeměpisu a dalších jsou i pro laiky v oblasti VV snadno představitelné, ale je jich velmi mnoho i v technických a přírodovědných předmětech. Ve výtvarných akcích si tak děti mohou prakticky osahat fungování principů světa, široké souvislosti všeho, co je obklopuje. Nejenže činnostním přístupem upevňují již získané vědomosti, ale především zážitkovou formou ověřují jejich využití v běžném životě a zaujímají k nim své vlastní individuální stanovisko. Tvůrčí činností navíc objevují nové souvislosti a posilují své vlastní originální pojetí světa.

Výtvarná výchova neusiluje o to vychovat umělce či dávat velkou škálu řemeslných dovedností, jak se možná mnozí domnívají. Pokud by tomu tak bylo, bylo by to velmi málo a zároveň pro některé žáky příliš mnoho. Děti, které jsou disponovány více intelektově, obohacuje VV tím, že je učí vidět souvislosti, zamýšlet se nad významy a formulovat vlastní postoje. Dětem manuálně zručným dává příležitost zažívat úspěch a pocity naděje ve své budoucí uplatnění.

Výtvarná výchova je nejspravedlivější předmět. Nikomu nestraní, každému dává příležitost sebe sama pochopit a vidět ve velmi pozitivním světle.

Každá tvůrčí činnost, ať již probíhá více v rovině myšlenkové, nebo rukodělné, vyžaduje však dostatek času. Na nápad, invenci a originalitu se nedá spěchat. Je potřeba o nich diskutovat, pátrat, tvořit a reflektovat. To vše vyžaduje čas. K tomu nám pak ještě také přistupuje časově velmi náročná materiální příprava a úklid. Je téměř nemožné zvládnout to v 45 minutách školní vyučovací hodiny. Výtvarná výchova není interpretačním předmětem, jako např. v drtivé většině HV. Nemáme hotové formy, které bychom pouze přebírali a interpretovali. My s žáky vytváříme zcela nové a individuálně unikátní výstupy. 

Považuji to za zcela zásadní, protože zde pěstujeme podhoubí jedinečnosti našich žáků. Kromě toho je VV skvělým předmětem na všechny současné nefrontální postupy výuky. V žádném jiném předmětu nenaleznete tak široké možnosti jako zde.

V neposlední řadě bych ráda přidala argument jako školní metodička prevence. Zde se nejšířeji uplatňuje osobnostně sociální výchova, která je pilířem prevence sociálně patologických jevů u dětí. Zde také jako preventistka nejdříve vidím, když je problém. To, co nikdy neuvidí učitel matematiky, já ve výtvarné výchově uvidím velmi rychle. V reflexivních kruzích výtvarné výchovy si totiž všimnete, že nějaké dítě nekomunikuje, uzavírá se, straní se, při tvorbě ostrými předměty že si ubližuje, při agresi puštěné do tvorby že je jí plné, při skupinové práci že třídní klima není dobré atp. Nyní tedy nebráním jen obor výtvarné výchovy jako takový, ale také prostor pro žáky zažívat školu jinak a prostor pro nás pedagogy včasně detekovat případné obtíže.

Redukce učiva VV – a především další redukce hodinové dotace – proto považuji za velmi nešťastné a za větší problém, který dalece přesahuje hranice samotného předmětu.

 

BcA. et Mgr. Magdalena Capková,

výtvarná pedagožka, metodička prevence a odbornice 2. úrovně na řešení šikany

FZŠ Trávníčkova, Praha 13

Úvahy osobností
Jaroslav Vančát: Proč je výtvarná výchova dnes v defenzívě

 

 

Nevím, do jaké míry to zaznamenávají ostatní kolegové, ale mám pocit, že posledních deset, patnáct let, po odchodu osobností, jako byl Igor Zhoř či Jaromír Uždil, přineslo zeslabení vlivu výtvarné výchovy v jejím působení ve školách i v jejím respektování a přijímání veřejností. Nemůžeme říci, že naše práce byla v této době nějak obecně reflektována, naopak, kdyby výtvarná výchova zmizela ze základního vzdělávacího obsahu zcela, považovali by to za ztrátu nejspíše pouze sami učitelé výtvarné výchovy (doufám, že nejen proto, že se její výukou živí).

Můžeme se ptát – kdo za to může. Možná nastolení sémantické koncepce výtvarného oboru v Rámcovém vzdělávacím programu, která byla sice odborníky oceňována jako progresivní, na úrovni reformních snah oboru v ostatní Evropě, avšak nedostala takovou metodickou podporu, jakou by pro svoji inovativní odlišnost od dosud zavedeného přístupu potřebovala. Může za to jednak ministerstvo školství, které takto nechalo na holičkách celý Rámcový vzdělávací program, ale můžeme se ptát také kateder výtvarné výchovy, co je vedlo k netečnosti ke kurikulu, které by měli jejich posluchači jako svůj primární úkol v praxi užívat a měli by umět je tvořivým způsobem v propozicích požadovaných kompetencí aktivně rozvinout?  Když se nevydaly ani cestou jeho kritiky, dá se říci, že se tedy staví k současnému stavu výtvarné výchovy spíše jeho přehlížením, což na ně pomalu, ale neúprosně zpětně dopadá.

Proč ale nejsme přijímáni veřejností? Z velmi jednoduchého důvodu. Protože jsme jí nedokázali srozumitelně sdělit  ­­­̶  natož ji přesvědčit  ̶  jaký konkrétní prospěch může skrze výtvarnou výchovu získat. Je to následkem toho, že to jako odborníci sami přesvědčivě nevíme – respektive, nedokázali jsme se na tom mezi sebou dohodnout. Občas se vyrojí výkřik o vizuální gramotnosti, avšak kromě proklamací, jak je prospěšná při sociální emancipaci, nemáme propracovanou metodiku její výuky, rozhodně ne tak, aby se naši žáci dokázali mediálnímu tlaku účinně bránit. Jindy se hovoří o tvořivosti, kterou výtvarná výchova podporuje, ale opět chybí konkrétní, metodikou podpořené zdůvodnění, jakými metodami a k jakým cílům je výtvarná výchova tvořivost schopna rozvíjet.

Výtvarná výchova se vždy odvozovala ze vztahu k výtvarnému umění. Zde je dnes ovšem největší zádrhel, protože vlastně není všeobecně jasné, k jakému výtvarnému umění se dnes vztahovat. Veřejné uznání výtvarného umění zmizelo s nástupem umění „abstrakce“, kdy se řadoví návštěvníci výstav a galerijních expozic přestali v cílech a obsahu takovéhoto umění orientovat. Představa, že by se výtvarná výchova mohla vztahovat k umění současnému, naráží na problém, jak současné umění chápe dnes veřejnost. V mediálních zkratkách je líčeno jako vyvolavatel skandálů, jejichž cílem není málem už nic dalšího, než zviditelňování samotných umělců, kteří ovšem také většinou sami touží být mediálními osobnostmi.

Rámcový vzdělávací program přinesl další rozšíření zdrojů podpory výtvarné výchovy – vedle výtvarného umění se výtvarná výchova má začít zajímat o bouřlivě se dnes rozvíjející oblast vizuální komunikace. Zde není jako u výtvarného umění primárním faktorem estetický pocit, ale komunikační, kooperační a koordinační funkce a schopnost žáků a studentů nejen ji rozumět, ale aktivně ji také uplatňovat.

Že předepsané cíle výtvarné výchovy naplňovány zcela nejsou a nebudou, za to může i přístup učitelů k RVP, v němž je předepsána při tvorbě vizuálního zobrazení také celá etapa interpretace a komunikačního ověření jejích výsledků. Výzkum dr. Šobáňové[1] ovšem zjistil, že tuto životně důležitou etapu procesu tvorby nereflektoval do výuky žádný z učitelů!!!

Pravou tvář umění, jehož podstatou je v současnosti sociální kritika a souboj o veřejný prostor zejména s reklamou a volebními agitacemi, není veřejnosti nikdo schopen předvést, zvláště při jejích nárocích, že umění má především vytvářet a podporovat krásu a životní harmonii, což samozřejmě cílem takto kritického umění není. Tvář současného výtvarného umění, představovaná ve výtvarné výchově, je často vděčná vůbec i za uvedení „abstrakce“, přičemž její přijímání není vedeno přes analýzu jejích obrazových prostředků, ale přes vciťování do ní. Zde je prostor pro manipulace těch, kteří to tzv. „cítí“ s těmi, kdo tento cit dosud postrádají. Mnohem více zakotvena je ve výtvarné výchově epocha akčního umění 60. let. Body-art, performance, instalace, land-art živí často metodiku výtvarné výchovy, avšak ve velmi mnoha případech napodobováním jejich forem (budeme se obkreslovat či balit do papíru). Zážitková pedagogika věnovaná této etapě konceptuálního umění často končí pouhým zážitkem, bez další racionální reflexe.

Konstruktivistický přístup k výtvarnému umění a potažmo k výtvarné výchově, spočívající v racionální analýze výtvarných děl, vůbec zoufale chybí. Větev české výtvarné výchovy, která jej rozvíjela v cézannovské tradici, umožňující naučit analýze vizuálních prostředků výtvarných děl, založená Martinem Salcmanem a šířená jeho žáky, z nichž Zdeněk Sýkora, Kamil Linhart a Jiří Patera, v Ústí Bohuslav Maleček, Miroslav Houra, Jiří David a Jaroslav Brožek, dále rozvíjeli tento přístup, byla odlomena za normalizace. Tím jako pedagogická metoda téměř zanikla, také tím, jak generačně odcházejí učitelé, kteří v ní byli vychováni. Z kateder výtvarné výchovy dnes tento přístup k analýze samotných výtvarných prostředků beze stopy vymizel.

V těchto vnějších souvislostech, se, zdá se, nadějně rozvíjí galerijní pedagogika. Oproti každodenní výtvarné výchově má možnost mít profesionálně vyškolené lektory, perfektní zázemí, také přístup k originálům uměleckých děl. V jejím rámci vznikají často mimořádné projekty. Problémem však je jejich uplatnění přímo ve výtvarné výchově, protože ve většině případů učitelé se svými žáky chodí do galerie zřídka, v menších městech i z objektivních důvodů, když v těchto místech třeba chybí kvalitní galerie a kvalitní výstavy. Z tohoto hlediska by se soustředění na galerijní pedagogiku mohla zdát jako plýtvání silami, jíž má hnutí výtvarné výchovy omezeně. Nevím, jak galerie zacházejí s projekty, vzniklými a uplatňovanými při dočasných výstavách, které vyžadovaly často velké úsilí od svých tvůrců, galerijních pedagogů. Zdá se, že by mohly být mnohem efektivnější, kdyby se neomezovaly jenom na vazbu svých projektů na konkrétní expozici nebo výstavu, ale pokusily se své snahy systémově vztahovat k Rámcovému vzdělávacímu programu. Tato cesta byla ostatně již nastolena v projektu Brána muzea otevřená (2003), vedeného dr. Brabcovou v Národní galerii. Od té doby ovšem uplynula delší doba a vztah galerií k Rámcovému vzdělávacímu programu se spíše rozvolnil.

Pokud by projekty, vypracovávané v galériích, neměly zapadnout s reinstalací výstavy nebo trvalé expozice, bylo by záhodno, kdyby se tyto galérie v tomto budování galerijní pedagogiky vzájemně propojily. Určitě by stálo za pokus založit a rozmnožovat společnou databázi takovýchto projektů – ta by se postupně zaplňovala dalšími a dalšími projekty k výstavám a trvalým expozicím. Pro učitele by mohla sloužit jako databáze výukových materiálů, spjatých přímo s konkrétními sbírkami. Možná by byly některé galérie i mile překvapeny, když by zjistily, že právě za takto vyprofilovaným projektem s jasným vzájemným metodických propojením k ostatním galerijním projektům se vyplatí učitelům přijet i na delší vzdálenost.

Pro metodiku výtvarné výchovy by pak bylo význačným přínosem mít metodiku galerijních projektů, která se postupně bude zahušťovat tak, až pokryje potřeby celého Rámcového vzdělávacího programu pro výtvarný obor. Galerijní pedagogika by takto mohla prospět výtvarné výchově zásadním způsobem, stát se vůči veřejnosti garantem celistvosti obsahu výtvarného umění.

Sama výtvarná výchova by neměla lkát nad ubývající časovou dotací předmětu, ale měla by se aktivně snažit pronikat do předmětů ostatních, zejména nepropást příležitost rozvoje informační gramotnosti a uplatnění digitálních prostředků. Vždyť velká část jejich uplatnění se týká vizualizace a grafiky, vizuální kultury, které by výtvarka měla rozumět lépe a hlouběji, než samotní informatici. Zde může získat i prostředky pro svoje další rozšíření, pro vizuální vyjádření pohybu, proměn a transformací kvalit. To ovšem opět vyžaduje kvalifikované učitele v této oblasti, tedy schopnost saturovat tuto potřebu ve výuce pedagogických fakult.

Veřejnosti by měla výtvarná výchova umět vysvětlit, co pro ni, pro societu, výchova k vizualizaci a k dovednostem k ní nezbytným vskutku obsahuje. Že potlačení a přezírání výtvarné výchovy povede k zhloupnutí society, jak ve schopnosti vizuálně vnímat, tak i v oblastech souvisejícího myšlení, vizuální představivosti a schopnosti chápat v souvislostech a organizovat prostor, v němž žijeme. Neboť oproti obecnému přesvědčení nevidíme svět kolem otiskem, sami od sebe, ale v konceptech a souvislostech, jimž se učíme, nejlépe a nejefektivněji ovšem vlastní vizuální tvorbou.

Umění v tomto pojetí tak není nějakou libůstkou útlocitných duší, ale experimentálním prostředím, v němž se objevují, testují a nabízejí inovativní vizuální znakové prostředky, které umožňují pragmaticky se vyrovnat s novými životními podmínkami, vnitřními i vnějšími, do nichž vstupuje societa. Není náhodou, že totalitní společnosti tuto schopnost umění potlačovaly nebo přehlížely.

Jaroslav Vančát

2015 / aktualizováno 2021

 

 

 

[1] Šobáňová, P.: Učitelé výtvarné výchovy a jejich znalost kurikula - In T. Janík, P. Knecht, & S. Šebestová (Eds.), Smíšený design v pedagogickém výzkumu: Sborník příspěvků z 19. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu (s. 322–327). Brno: Masarykova univerzita. Dostupné z http://www.ped.muni.cz/capv2011/sbornikprispevku/sobanova.pdf.

Reakce pedagogů z praxe

 

Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové,

děkuji za zaslání protestního vyjádření k revizím RVP ZV, které podepisuji a souhlasím s ním ve všech bodech.

Velmi mi vadí způsob, jakým byla změna provedena a komunikována, tedy spíše nekomunikována! Nechápu, jak mohl takový paskvil projít!

Po prostudování změn v RVP jsem jako praktická učitelka informatiky, výtvarné výchovy a angličtiny nabyla dojmu, že celý tento dokument sepsala skupina ignorantů, kteří nevědí nic o systému českého školství, o tom, že v tuto chvíli je dle mého názoru celý systém založen a nastaven na učení se znalostem, faktům více než na rozvoj kritického myšlení, kreativity a praktických dovedností, kteří nevědí nic o materiálním zabezpečení škol, např. o jejich počítačové vybavenosti, možnosti zajistit a zaplatit odborníky, kteří nevědí nic o počítačové gramotnosti českých učitelů, kteří zřejmě asi neviděli a neučili živé děti nikdy nebo už to bylo hodně dávno a nemají žádnou představu o tom, s čím se učitelé na ZŠ musí potýkat (i v rámci inkluze), ale především kterým je úplně, ale úplně jedno, jak si s tímto školy poradí a jaký dopad to pak následně bude mít na ty, kterým by tato změna měla prospět, tedy naše DĚTI!

Osobně se domnívám, že k takovéto změně je třeba začít přesně opačně, tj. nejprve SPOLEČNĚ mezipředmětově změnit celý způsob a systém našeho vzdělávání a myšlení, zaměřit se na tzv. soft skills a kritické uvažování, rozvoj kreativity apod., učit děti to, co je lidské a co umí pouze a jen člověk, tedy myslet, a pak se můžeme bavit o rozvoji „informatického myšlení“!

 

Není-li tak totiž dítě zvyklé uvažovat od 1. třídy (mateřské školy, od malička), těžko to zachrání jeden předmět, v tomto případě informatika. Je třeba si uvědomit, že to, co možná již dlouho funguje ve Finsku nebo Estonsku nebo v jiných vyspělých školských systémech, se jen těžko podaří takto násilnou a veřejností nevídanou změnou bez předchozí práce a vysvětlování! Pokud se zaměříme na změnu způsobu výuky a našeho školského systému a budeme na tom postupně SPOLEČNĚ pracovat, možná nebudeme samostatný předmět na „informatické myšlení“ časem vůbec potřebovat.

Další podstatná věc, která mě velmi, ale velmi naštvala, je, že změny a úpravy RVP jdou v podstatě proti tomu, čeho vlastně chceme dosáhnout, tedy proti „informatickému myšlení“. Jen hlupák nechápe důležitost výtvarné výchovy, výtvarné kultury v dnešním virtuálním a vizuálním světě! Proboha: „svět v obrazech“. V době, kdy se naše komunikace smrštila na posílání smajlíků, gifů apod., kdy každé druhé dítě školního věku vlastní Instagramový účet, který plní fotografiemi, nebo sleduje své Instagramové vzory, v době, kdy si děti hromadně pořizují účty na Tik Toku, kde sdílí videa se spolužáky, v době, kdy většina studentů středních škol sleduje účet poslance Dominika Feriho, protože je jako jediný schopný komunikovat důležité a podstatné věci vhodnou a pro mládež přijatelnou vizuální formou, v době, kdy studenti raději sledují filmy než čtou knihy, a když už čtou, tak komiksy nebo grafické romány, je jakákoli redukce obsahu a hodin výtvarné výchovy nebo kultury naprosto NEPOCHOPITELNÁ!

Dále konkrétní praktické postupy a dovednosti, které se děti učí v hodinách výtvarné výchovy, např. obyčejné skládání koláže, tisk linorytu, modelování, míchání barev, fotografování a záznam pohybu atd. atd. atd. jim pak výrazně zjednodušuje život při práci např. s grafickými programy, stříháním videa, při práci s digitální technikou samotnou apod. Těžko vysvětlovat dítěti práci ve vrstvách, když nikdy nedělalo např. koláž a abstraktní myšlení ještě nemá rozvinuté. Těžko upravovat jas a kontrast a barevnost na fotografii, kalibrovat monitor počítače nebo vysvětlit, co je pixel, když dítě nikdy nemalovalo barvami ani je nezkusilo smíchat, ani neví co jsou barvy základní...

 

A takových příkladů mohou být stovky! Je mi z toho smutno!!! Redukce hodin výtvarné výchovy výrazně omezí možnost procvičovat praktické dovednosti, motoriku dětí, o kreativitě a kritickém a analytickém myšlení nemluvě, chcete-li “informatickém”. Tvůrci nového RVP poněkud pozapomněli, že myšlení je pohyb a je k němu třeba mozek, který sídlí v hlavě a ta je součástí těla, které je součástí živého světa, a toto všechno je a musí být dle mého názoru spojené!

 

Předpokládám, že vy a kolegové z INSEA toto vše, na rozdíl od autorů a konzultantů nového RVP ZV, víte.

 

S přátelským a srdečným pozdravem

 

Mgr. Martina Páleníčková, členka České sekce INSEA a Asociace výtvarných pedagogů,

učitelka výtvarné výchovy, informatiky a angličtiny

Z vyjádření Ivy Vykypělové z Asociace výtvarných pedagogů
(redakčně upraveno)

 

Vážení kolegové a kolegyně,

ráda bych uvedla svůj názor, který koresponduje s postojem naší asociace. Budu se vyjadřovat se zkušenostmi z výtvarné výchovy, protože tomuto oboru rozumím, ale platnost je samozřejmě pro celý obor estetických výchov.

 

Nejsem akademický psavec, ale disponuji bohatou zkušeností z výuky prakticky na všech typech škol, z metodického vedení pedagogů, z porot všemožných výtvarných soutěží i z osobních kontaktů a konzultací s pedagogy. Čili z „první linie“.

 

Samozřejmě jsme v Asociaci výtvarných pedagogů v jednotě s názorem, že není možno ubírat nahodile hodiny předmětům dlouhodobě zakotveným v našem vzdělávacím systému podle momentálních názorů a potřeb ministerstva. Na to je potřeba dlouhodobější diskuze a pečlivější příprava.

 

Bohužel, realita je taková, že veřejnost (včetně žáků, rodičů a kolegů pedagogů z ostatních oborů) „výtvarku“ nechápe jako VZDĚLÁVACÍ obor, ale pojem VÝCHOVA jim do určité míry splývá s volnočasovou aktivitou, hrou, relaxem, únikem od ostatních předmětů (zjištěno krátkým dotazníkem mezi dětmi, studenty, vyučujícími ostatních předmětů, a především dlouhodobou praxí). Tudíž je to v jejich očích předmět, který je jaksi zbytný, nemá takovou důležitost jako ostatní „opravdové“ předměty. Stejně je na tom snad jen hudební výchova.

 

Příčin je samozřejmě více, jedním z nich možná sám vžitý pojem “výchova“, nikoliv třeba výtvarné vzdělávání.

 

Další, a podle mne bolestivější, příčinou je i úroveň výuky tohoto předmětu. Na základních školách určitě existuje spousta skvělých výtvarných pedagogů, ale bohužel (a věřte, že je to zkušenost, která se mi v praxi stále a stále potvrzuje), reálně na mnoha školách stále převládá výuka typu: Nakreslete/namalujte toto a toto tímto způsobem. Nejlepší práce se vystaví na nástěnce.

 

Dětem žalostně chybí strukturovanost předmětu, pojmosloví, správné pochopení technik, a především pochopení smyslu jejich práce. Výtvarná činnost primárně směřuje k výsledku (ach, ty nástěnky!) a většinou opomíjí proces poznání nejen výtvarných technologií, ale i smyslu tvorby, pochopení myšlenkového procesu, který k tvorbě vede. 

 

Děti se neučí pochybnostem nad vizuálními obrazy, kterými jsou bombardovány v současném světě, a nejsou schopny rozlišovat jejich kvalitu, vybírat si poučeně. Chybí kontext s dějinami umění, se současným uměním, pochopení současného umění, schopnost nad ním smysluplně diskutovat a porozumět. Takové výtvarné působení je skutečně neobhajitelné, zvláště v kontextu poslední doby, kdy se veškeré IT záležitostí jeví jako nezbytné pro pedagogické fungování.

 

Veřejnost (a dost často ani někteří pedagogové) vůbec netuší, jakou roli má správné výchovné vzdělávání v systému i v osobním rozvoji žáka. Netuší (anebo na to již rezignovali), že cílem není krásný obrázek na nástěnku, ale že „výtvarka“ je úžasným prostorem, kde se můžou prolnout všechny obory (matematika, fyzika, biologie, filosofie...) a kde se dětem může ukázat bohatost a mnohovrstevnost světa. Ukázat, jak vše souvisí se vším, jak je náš svět do detailů provázaný a věci a jevy nefungují izolovaně, jak hluboce jsme zakořeněni v dějinách, v mytologii, které se propisují do každodenního života. A které de facto patří do všeobecného vzdělání. Děti tyto procesy pochopí třeba na základě studia myšlenkových cest konkrétních umělců. (Chápeme my pedagogové všichni, že nestačí jen zadání typu: namaluj to jako Kandinskij?) To je jedna ze zásadních rolí výtvarného vzdělávání – výuka k tvořivému myšlení (které se nota bene aplikuje ve všech dalších oborech), výuka k potřebě porozumění smyslu toho, co konáme, výuka ke kritickému myšlení, výuka k historické estetické kontinuitě a k tomu, jak utváří náš prostor osobní i veřejný. Vždyť estetická výchova se propisuje i do prostředí, ve kterém dlouhodobě žijeme a jež utváří kvalitu našeho prostředí – do architektury, krajiny... A promítá se i do ekonomické sféry, do designu, do virtuálního prostoru...

 

Dalším bodem je pak samozřejmě „řemeslnost“ a odbornost, schopnost poučeně pracovat s termíny, správně používat výtvarná média, nástroje, techniky atd. I zde se často setkávám s tím, že děti nejsou ani na druhém stupni ZŠ schopné rozlišit základní techniky a neznají základní pojmy a výtvarné postupy.

 

Jak pak obhájit před kolegy a vedením nezbytnost našeho předmětu? I vynikající pedagog často postrádá usebrané argumenty, které by mohl použít k vysvětlení a nyní i k obhajobě předmětu.

 

Není tedy chyba také v tom, že my, jako výtvarníci, metodici a výtvarní pedagogové, jsme uzavřeni do svého prostoru, protože je nám to přeci jasné, a málo vysvětlujeme, komunikuje s obecnou veřejností, málo ukazujeme, co je (nebo by mělo být) podstatou našeho oboru a jaký je jeho význam? Že nám chybí ucelené a fundované argumenty? 

 

Ať už jednání o disponibilních hodinách dopadne jakkoliv, možná by bylo dobré počítat s variantou, že každý pedagog opravdu nakonec bude muset válčit v oné první linii a bojovat za svůj předmět. A je ku zvážení, jestli by nebylo potřeba pomoci jim se „vyzbrojit“ argumenty, které budou pochopitelné a srozumitelné celé – i laické – veřejnosti – od žáka, přes kolegy, rodiče, až po ministerského úředníka. Mocný hlas, který dolehne všude.

 

Jenže to je zřejmě úkol hodný renomované PR agentury, nevím, zda na to jen naše síly stačí?

 

Iva Vykypělová

 

Těžko vysvětlovat dítěti práci ve vrstvách, když nikdy nedělalo např. koláž a abstraktní myšlení ještě nemá rozvinuté. Těžko upravovat jas a kontrast a barevnost na fotografii, kalibrovat monitor počítače nebo vysvětlit, co je pixel, když dítě nikdy nemalovalo barvami ani je nezkusilo smíchat, ani neví co jsou barvy základní...

Redukce hodin výtvarné výchovy výrazně omezí možnost procvičovat praktické dovednosti, motoriku dětí, o kreativitě a kritickém a analytickém, chcete-li “informatickém”, myšlení nemluvě. 

Martina Páleníčková

 

Stanovisko Asociace děkanů pedagogických fakult k revizi RVP ZV

 

Asociace děkanů pedagogických fakult vyjadřuje zásadní nesouhlas s obsahem zveřejněné revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) a s formou, jakou byly tyto změny připraveny a komunikovány. Chápeme potřebu promyšlené kurikulární reformy, jsme v souladu s jejími  základními ideovými východisky danými Strategií 2030+ (speciálně v oblasti digitální gramotnosti), a proto se někteří pracovníci našich fakult do přípravy v této oblasti zapojili.

MŠMT zveřejnilo ovšem 1. 2. 2021 revidovaný RVP v podobě, s níž vyjadřujeme nesouhlas.

Nesouhlasíme s redukovaným obsahem řady předmětů podobně, jako s ní nesouhlasí mnozí učitelé organizovaní ve svých profesních sdruženích. Redukce zde byly dle našeho názoru provedeny nesystematicky, mnohdy v příkrém rozporu s logickou koncepcí jednotlivých disciplín. Rozhodně se nejedná o základy, na nichž by bylo možné dále stavět (a to přece byl motiv k revizi).    

Za diskutabilní považujeme i omezení hodinové dotace některých předmětů, na což učitelé rovněž poukazují.

Důvody uvedených redukcí a úprav nám nejsou jasné a není nám jasný ani postup, při němž členové pracovních skupin NPIČR, tedy ti, kdo se na revizi měli podílet, byli z procesu stávajících úprav vyloučeni, aniž by obdrželi jakékoli informace.

Úroveň promyšlenosti a komunikace provedených změn pak nejlépe ilustruje skutečnost, že ve zveřejněném vysvětlení redukcí jsou obhajovány změny, které vůbec nebyly provedeny, a je odkazováno na výstupy, jež v příslušném dokumentu jednoduše nejsou.

Vzhledem k problematičnosti obsahu a přípravy nynější revize považujeme za nevyhnutelné obě tyto stránky korigovat, a proto navrhujeme a žádáme, aby byly podniknuty následující kroky.

  1. Kvalifikované redukce v obsahu předmětů. Mají umožňovat další návaznosti v rámci předmětů i návaznosti širší. S tím souvisí časová dotace pro předměty – řešení nespatřujeme vždy v omezování počtu hodin.

  2. Kvalifikovaná revize. Navržených změn lze dosáhnout, jestliže revizi budou zajišťovat ti, kdo jí byli původně pověřeni, tedy příslušné pracovní skupiny. Právě to, že jde o skupiny, nikoli o jednotlivce, považujeme ve vztahu k závažnosti změn za podstatné.
     

Příslibem těchto kroků byl nakonec i dopis, který děkani pedagogických fakult obdrželi 22. 2. od Mgr. Jaroslava Faltýna, ředitele Odboru základního vzdělávání a mládeže MŠMT. Věříme, že na základě tohoto dopisu budou činnosti směřujících ke koncepční revizi kurikulárního rámce pokračovat i s aktéry, kteří byli již pro tuto činnost dříve osloveni.

Děkani pedagogických fakult ČR – členové Asociace děkanů PdF ČR

V Praze dne 29. 3. 2021

Vyjádření Katedry výtvarné kultury Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem ke změně Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.
usti_1.png

Vyjádření v pdf ke stažení

Katedra výtvarné výchovy PF JU

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé, Katedra výtvarné výchovy PF JU se připojuje k nesouhlasnému stanovisku České sekce INSEA, které se týká nejnovější revize RVP.

usti_2.png
usti_3.png
Vyjádření Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci: Podporujeme stanovisko České sekce INSEA a nesouhlasíme s provedenými revizemi Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.
Vyjádření Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy ke změně Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.
Bez názvu.png
Bez názvu2.png

Vyjádření v pdf ke stažení

Bez názvu3.png

Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové a její otevřený dopis ministru Plagovi: Neredukujme vzdělávání v oblasti umění a kultury

 

Pedagogická fakulta se ohradila proti změnám rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání. Revize, které představilo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, výrazným způsobem redukují některé vzdělávací oblasti – mj. umění a kulturu.

Kolegové z Katedry výtvarné kultury a textilní tvorby (KVKTT) zaslali 10. března ministru Robertu Plagovi otevřený dopis, ve kterém svůj nesouhlas vysvětlují.  Pedagogové Hudební katedry (HK) podpořili stanovisko Asociace učitelů hudební výchovy k tzv. malým revizím Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání. K výzvě k revizi se připojili také děkani pedagogických fakult ČR – členové Asociace děkanů PdF ČR (Stanovisko Asociace děkanů PdF k revizi RVP).

Katedra výtvarné kultury a a textilní tvorby Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové a její otevřený dopis ministru Plagovi

 

Vážený pane ministře,

níže Vám formou otevřeného dopisu zasíláme nesouhlasné vyjádření ke změnám realizovaným v rámci tzv. malé revize Rámcového vzdělávacího plánu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) za Katedru výtvarné kultury a textilní tvorby Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové.

Jako fakultní pracoviště připravující budoucí pedagogy výtvarné výchovy pro základní školy cítíme potřebu vyjádřit náš nesouhlas s navrhovanými změnami RVP ZV, které výrazně zasahují vzdělávací oblast Umění a kultura v RVP ZV. Jakkoliv chápeme potřebu inovací kurikula a význam rozvoje digitální gramotnosti pro vzdělávání v 21. století, musíme se ostře vymezit k revizi a způsobu její komunikace. Změny, které by měly být od 1. září 2021 aplikovány do praxe, jsou pro vzdělávací obor výtvarná výchova zásadní. Ačkoliv jsme byli aktivně zapojeni v projektu MŠMT „Podpora rozvoje digitální gramotnosti“ (CZ.02.3.68/0.0/16_036/005366; 2017–2020), jehož cílem bylo nalézt možnosti integrace digitální gramotnosti do obsahu všech stávajících vzdělávacích oborů, nebyl nám nabídnut prostor vyjádřit se k revizi RVP ZV před jejím zveřejněním a k reflexi odborných a praktických výstupů z projektu.

Domníváme se, že oznámení plánovaných změn přichází ve velmi nevhodnou dobu, v období pandemie, kdy je na pedagogy základních škol vyvíjen obrovský tlak v oblasti zvládnutí informačních technologií (ICT). Tyto zásadní změny úzce souvisejí s radikálním navýšením času výuky v online prostoru a práce s ICT. Stále ještě probíhající krizový stav doposud neumožnil optimálně reflektovat všechny negativní dopady, které tato situace měla na pedagogy i jejich žáky. Pevně věřím, že není cílem vzdělávacího systému České republiky v oblasti základního školství vychovat pouze odborníky schopné pracovat v oblasti digitálních technologií, ale rozvíjet rovnoměrně všechny oblasti lidské osobnosti včetně jejích schopností a nadání.

V příloze tohoto otevřeného dopisu Vám zasíláme naše hlavní připomínky k provedené tzv. malé revizi RVP ZV.

 

S pozdravem
Mgr. art. Mária Hromadová, ArtD.
vedoucí Katedry výtvarné kultury a textilní tvorby

 

Pedagogové KVKTT PdF Univerzity Hradec Králové:

Mgr. et MgA. Petra Filipová, Ph.D.

PhDr. Vlastimil Havlík, Ph.D.

doc. Mgr. art. Zuzana Hromadová

MgA. Petr Hůza

MgA. Tomáš Moravec

Mgr. Lubomír Netušil

doc. Rostislav Novák, ak. mal.

PhDr. Katarína Přikrylová, Ph.D.

doc. Jaroslava Severová, ak.mal.

PhDr. Kateřina Štěpánková, Ph.D.

Mgr. Lucie Tikalová, Ph.D.

Mgr. et MgA. Pavel Trnka, Ph.D.

doc. Vlastimil Vodák, ak. mal.

Mgr. et Mgr. Klára Zářecká, Ph.D.

 

Příloha

  1. Snížení hodinové dotace pro vzdělávací oblast Umění a kultura a s ní úzce spojená redukce vzdělávacího obsahu výtvarné výchovy
    Celkově došlo v rámci tzv. malé revize RVP ZV k výraznému zkrácení hodinové dotace v několika vzdělávacích oblastech ve prospěch nově vytvořeného předmětu Informatika a současně s tím také došlo k vypuštění některých témat ze vzdělávacích oblastí. To vše proběhlo bez diskuze nad otázkou „Jaké vědomosti by si žáci měli z výuky na základní škole odnést?“. RVP má nabídnout optimální základní rámec vzdělávání, který je dále rozvíjen v ŠVP, vždy s ohledem na komplexní rozvoj žáka. Nemůžeme souhlasit s redukcí výuky ve vzdělávací oblasti Umění a výchova – respektive oboru výtvarná výchova, jejímž základním cílem je, na rozdíl od jiných oblastí, rozvíjet primárně praktické tvůrčí činnosti, které jsou člověku přirozené a nezbytné pro rozvoj kreativity, která je zásadní ve svých důsledcích pro ekonomiku, průmysl 4.0 i pro digitální gramotnost. Jedná se o priority, jejichž význam je zmíněn i ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (význam kulturních a kreativních průmyslů pro budoucnost, rozvoj vztahu občana k uměleckému a kulturnímu dědictví…). Snížení počtu výukových hodin nutně povede ke snížení kvality výuky a zároveň k omezení možností propojování školní výuky s edukací v muzeích, galeriích a dalších kulturních institucích, s níž se do budoucnosti počítalo (viz národně vzdělávací projekt MŠMT „Vzdělávací programy paměťových institucí do škol“ (2017–2019)).
     

  2. Význam výtvarné výchovy pro jedince i společnost
    Hlavním cílem našeho pracoviště, Katedry výtvarné kultury a textilní tvorby, je kvalitní příprava budoucích výtvarných pedagogů. Hodnotně vedena výtvarná výchova rozvíjí tvořivé myšlení, učí žáky kreativně přemýšlet a experimentovat, podněcuje jejich fantazii, rozvíjí vizuální gramotnost a v neposlední řadě je učí respektu ke kulturnímu dědictví. Tím vším je výtvarná výchova jedinečná, žádný jiný vyučovací předmět nemůže tyto oblasti postihnout, má tudíž nezastupitelnou roli na poli výchovy a vzdělávání. Pokud v naší společnosti nebude dán uměleckému vzdělávání dostatečný prostor, je ohrožen všestranný rozvoj osobnosti žáka a tím i jeho budoucí hodnotová orientace. Bez rozvoje kreativity a podpory kritického myšlení nebudou mít žáci solidní základy vzdělání a nebudou dobře připraveni na svůj budoucí život. Tvořivost je jednou z nejvýznamnějších klíčových kompetencí, jejíž význam směrem do budoucna stále poroste. Schopnost ekonomicky konkurovat je vázána především na lidskou tvořivost, ať se jedná o tradiční odvětví průmyslu, kreativní průmysl či počítačová odvětví. Schopnost inovace je vázána na tvořivost, tu je v systému základního vzdělávání možné podporovat především ve výtvarné výchově.
     

  3. Informatika a digitální gramotnost ve výtvarné výchově
    Výuka Informatiky v tak velké hodinové dotaci představuje radikální změnu ve výuce na základních školách, navíc ještě navýšená o implementaci rozvoje digitální gramotnosti do výuky jednotlivých vzdělávacích oborů. Pro komplexní rozvoj lidské osobnosti však nejsou digitální technologie a jejich využívání samospasitelné. Vždy se jedná o výuku obsahově napojenou na konkrétní výukový obsah daného předmětu. Je opravdu tolik času stráveného ve škole při výuce Informatiky nezbytností pro získání optimálního množství znalostí ICT? Je to pro rozvoj žáka vhodné s ohledem na zdravotní dopady, nebezpečí rozvoje závislostí na sociálních sítích a počítačových hrách a na negativní dopad stagnace manuální zručnosti? Výsledky výzkumných šetření v oblasti psychologie a psychiatrie upozorňují na mnohá rizika, která s sebou nadměrné využívání ICT přináší. V minulých letech jsme se aktivně podíleli na projektu MŠMT „Podpora rozvoje digitální gramotnosti“ (CZ.02.3.68/0.0/16_036/005366; 2017–2020), kde bylo počítáno se zapojením ICT a rozvoje digitální gramotnosti do výuky výtvarné výchovy na všech stupních vzdělávání. Výsledky projektu ukázaly, že je cesta zapojení ICT do výuky všech předmětů možná (a v souvislosti se současným vývojem výtvarného umění také žádoucí) a že není potřeba redukovat obsah předmětu ve prospěch výuky Informatiky a navyšovat hodinovou dotaci nově vzniklého předmětu. Informační a digitální kompetence je vždy nezbytné rozvíjet ve vazbě na konkrétní vzdělávací oblast.
    Malá revize RVP ZV přinesla navýšení hodinové dotace o čtyři hodiny v jedné oblasti, v oblasti informatiky. Toto řešení je mírně řečeno nesystémové. Zmíněná revize vychází z poznatků a výsledků pokusných ověřování rozvoje informatického myšlení v mateřských, základních a středních školách a také rozvoje digitální gramotnosti. Kolik hodin navíc a z jakých oblastí přinese velká revize výuce výtvarné výchovy, kde se taky bude vycházet ze stejných výsledků zaměřených na průmět digitálních technologií do výuky výtvarné výchovy? Jestli se již nyní oddělila časová dotace, máme to chápat tak, že se s dotací přesouvá i obsah výuky výtvarné výchovy s průmětem digitálních technologií? Myslíme, že nelze oddělit jednu oblast revize RVP ZV a postupovat jiným systémem, než u dalších oblastí, které vytváří jeden celek. Oddělení hodin by dávalo smysl pouze v případě ponechání obsahu výuky zaměřené na dotčené oblasti, kde se promítne uplatnění digitálních technologií.  Ujištění, že během přípravy velké revize bude postupováno otevřeně a participativně, tak, aby se učitelé, ředitelé, zástupci fakult a odborné asociace a další aktéři mohli zapojit svými znalostmi a zkušenostmi, již existence „malé revize“  RVP ZV toto tvrzení zpochybnilo.
     

  4. Komunikace „malé“ revize RVP ZV
    Předložená tzv. malá revize RVP ZV představuje bez odborné diskuze se zapojením všech stran pouze „nekoncepčně proškrtané obsahy“ jednoznačně posilující Informatiku a redukující některé vzdělávací oblasti – včetně oblasti Umění a kultura. Nesouhlasíme nejen s vlastní podobou revize, ale také s nemožností změny předem diskutovat, neboť možnost vyjádřit se k dané problematice považujeme za zásadní. Předběžná diskuze by jistě odkryla pluralitu pohledů na danou problematiku a pomohla předejít současným negativním reakcím, které mají jistě své opodstatnění.
     

  5. Příprava současných a budoucích pedagogů
    Všichni pedagogové, nejen pedagogové Informatiky, budou muset reagovat na navrhované změny RVP ZV, které budou v rámci tzv. velké revize RVP ZV avizované na rok 2023 patrně ještě zásadnější. Jsou připraveny podmínky pro přípravu pedagogů? V přípravě budoucích pedagogů tento druh přípravy zahrnut není, ačkoliv mnohé ze studijních oborů vyučovaných na pedagogických fakultách získaly v nedávné době nové akreditace. Posílení kompetencí pedagogů v oblasti ICT musí být nejprve nedílnou součástí odborné vysokoškolské přípravy budoucích pedagogů ve všech vzdělávacích oblastech, jinak nemohou být systémové změny realizovány.
     

  6. (Ne) Perspektiva dvouoborového studia výtvarné výchovy
    V konečném důsledku můžeme s tímto přístupem v budoucnu předpokládat, že snížení hodinové dotace pro vzdělávací oblast Umění a kultura povede ke snížení zájmu studentů volit v rámci dvouoborového studia kombinaci s výtvarnou výchovou, neboť nebudou mít šanci získat plný úvazek na základní škole. Tento z hlediska oboru výtvarná a hudební výchova neperspektivní vývoj povede také k tomu, že umělecké předměty budou vyučovat neaprobovaní pedagogové bez dostatečných znalostí a kompetencí nezbytných pro rozvoj žáků v oblasti tvůrčí činnosti. Tvořivost, je pro současný svět tou nejcennější kompetencí, která posouvá poznání lidstva i jeho schopnost reagovat na proměňující se svět.

logo RG.jpg

Komora edukačních pracovníků při Radě galerií ČR se připojuje k vyjádření nesouhlasného stanoviska České sekce INSEA s revizemi RVP ZV

 

Členové a členky komory edukačních pracovníků při Radě galerií ČR podporují nesouhlasné stanovisko signatářů otevřeného dopisu České sekce INSEA týkající se revizí provedených v RVP ZV. Pro realizaci plnohodnotného vzdělávání žáků a studentů v prostředí muzeí a galerií vnímáme jako velmi problematický především záměr redukovat počet hodin výtvarné výchovy. Obáváme se, že tato skutečnost negativně ovlivní návštěvnost edukačních programů ze strany škol, čímž bude ohrožen smysl a poslání profese edukátor v kultuře v celé řadě paměťových a kulturních institucí. Pedagogická práce se školními skupinami je stále dominantním výstupem edukátorů směrem k veřejnosti a je jako jeden z důležitých výstupů také zřizovateli hodnocena. Dále jsme velmi znepokojeni snahou redukovat v kurikulárních dokumentech vzdělávací obsah výtvarné výchovy. Na mysli zde máme především odstranění pasáží s kompetencí pojmenovávat a interpretovat vizuálně obrazná vyjádření. Nejenže rozvíjení interpretačních dovedností je nedílnou součástí edukačních programů zprostředkovávajících výtvarné dílo se všemi pro člověka užitečnými dopady, ale smysl jejich kultivace přesahuje zdi muzeí a galerií a v pozitivním smyslu ovlivňuje mentální orientaci mladého člověka ve veřejném prostoru. Jen touto kompetencí kvalitně vybavený člověk může odolat manipulativním svodům, které tak ráda využívá reklama a politická kampaň. Práce edukátorů v kultuře, zohledňující požadované výstupy RVP ZV, je v uvedených příkladech důležitá a smysluplná, provedenou revizi proto vnímáme jako nepromyšlenou a ke smyslu oboru necitlivou.

 

Nižší počet hodin pro oblast Umění a kultura v základním vzdělávání se v důsledku projeví i v horší připravenosti žáků na následující studium či budoucí povolání. A nejde jen o profese s výtvarným zaměřením. Rozvoj kreativity je velmi důležitý a klíčový pro všechny obory – tedy nejen pro umělecké a humanitní, ale i technické a přírodovědné (tzn. nejen např. pro budoucí výtvarníky, architekty, designéry, fotografy a další umělce, ale i pro vědce, lékaře, právníky apod.). Výtvarná výchova pro svůj interdisciplinární charakter je také ideální platformou pro výuku dalších předmětů (přesahy k dalším oborům). Díky jejímu kreativnímu rozměru se stává atraktivním způsobem, jak žákům poutavě zprostředkovat kvalitní vzdělávací obsah. Kultivuje nejen myšlení a vyjadřovací schopnosti, ale cvičí taky jemnou motoriku v praxi, která je velmi důležitá pro následné uplatnění v mnoha profesích. Už nyní můžeme sledovat trend rychle se snižujících dovedností jemné motoriky, což redukce VV bohužel ještě podpoří. Z těchto faktů tedy vyplývá,  výtvarná výchova  rozhodně není podřadná ani nepotřebná, ale přesně naopak. Snížením počtu hodin VV budou pedagogové složitěji stíhat svoji výuku a nebudou mít časový prostor pro návštěvu galerií. Základní školy tvoří vysoké procento v návštěvnosti edukačních programů v galeriích a muzeích, ale s navrhovanou minimální dotací týdně budou jejich návštěvy v budoucnosti hůře realizovatelné. Redukce možností učitelů navštěvovat galerijní instituce může být prohloubena navíc i dopady covidové pandemie. Méně návštěv kulturních institucí může mít vliv na snižování počtu edukátorů a tedy i na snižování možnosti osvěty v galeriích a muzeích. Méně hodin by logicky snížilo i úroveň VV. Mohl by zde hrozit i návrat k nekvalifikovanosti pedagogů. Jedním z velmi negativních dopadů by byla i neuplatnitelnost/nezaměstnatelnost absolventů kateder výtvarné výchovy.

Věříme, že tato naše podpora otevřeného dopisu ČS INSEA + názory galerijních edukátorů z nejvýznamnějších českých (státních, městských a krajských) galerií (sbírkotvorného charakteru) s mnohaletou pedagogickou praxí a odborným vzděláním budou také zohledněny.

Komora edukačních pracovníků Rady galerií ČR

spkv.png

Společnost pro kreativitu ve vzdělávání se přidává k protestním reakcím na revize RVP ZV

 


V Praze dne 24.6.2021


Stanovisko k revizi Rámcových vzdělávacích programů pro základní školy


Společnost pro kreativitu vzdělávání se tímto připojuje k nesouhlasnému stanovisku zástupců profesních oborových organizací k schválené revizi RVP pro základní školy a redukci výuky přírodovědných, společenskovědních a humanitních oborů.

 

Již deset let se v českém vzdělávacím prostředí snažíme vytvářet podmínky pro rozvoj kreativního vzdělávání, které přirozeně podporuje kompetenční učení, kreativitu, společenskou angažovanost, synergické myšlení, spolupráci a wellbeing.


Jeho základním předpokladem je mezioborové propojování napříč předměty. A právě umění je jedním z funkčních nástrojů jak tohoto propojování docílit.

 

Obáváme se, že schválené změny v RVP a atomizace vzdělávání na předměty jsou v kontradikci s naplňováním Strategie vzdělávací politiky ČR 2030 +, a rovněž s dalším moderními vzdělávacími rámci na evropské úrovni.


SPKV chce podpořit společný dialog mezi relevantními aktéry, nalézání synergických řešení pro transparentní proces systémových změn v oblasti vzdělávání tak s ohledem na vzdělávací cíle 21. století.

 

S úctou,
MgA. Katarína Kalivodová ArtD.
ředitelka SPKV

Vyjádření Asociace učitelů HV k revizím RVP základního vzdělávání

Asociace učitelů HV reaguje na probíhající revize obsahu výuky na ZŠ a zejména na změny související s tendencí posílit informatiku, informační myšlení a robotiku. Tento záměr MŠMT je provázen redukcí učiva a snížením hodinové dotace v jiných předmětech včetně HV. Dění kolem úprav a zejména způsob jejich provedení AUHV považuje za netransparentní, až skandální!

V čem spatřujeme problém?

1. Členové odborných revizních týmů pro jednotlivé vzdělávací oblasti napříč předměty, kteří mají naplňovat jejich obsah, se vůbec nedozvěděli o změně hodinových dotací.

2. Odborné revizní týmy nebyly informovány o provedených redukcích obsahu učiva, které jsou spíše náhodnými nekompetentními škrty! Viz na stránkách MŠMT zveřejněný lednový dokument Opatření ministra školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se mění RVP pro ZV.

3. Není jasné, kdo je autorem rozsáhlých a neodborně provedených zásahů do obsahu učiva. Chybí jejich vysvětlení. Situace kolem revizí je dlouhodobě problematická a nepřehledná. 

4. Před úpravami RVP neproběhla odpovědná široká diskuze s pedagogickou veřejností a profesními organizacemi.

5. Se snížením hodinové dotace pro oblast Umění a kultura z 10 na 9 hodin nesouhlasíme a vidíme v něm ohrožení budoucí výuky HV a celé soustavy hudebního vzdělávání.

  • Počty hodin uměleckých výchov na našich školách jsou již v současné chvíli minimální, u HV jde např. o 1 hodinu týdně. Snížení hodinové dotace HV a VV na 2. stupni ZŠ povede k omezení výuky estetických předmětů také na středních školách. Hrozí pokles kvality hudebnosti zájemců o vzdělání na vyšších stupních škol. Logicky to omezí zájem o studium úvazkově nejistého předmětu. Bez hudebníků zaniknou školní pěvecké sbory a instrumentální soubory.

  • O přidělené hodiny se nadále budeme dělit s kolegy výtvarníky. Na mnoha školách probíhá VV ve dvouhodinových blocích, proto se obáváme redukce zejména HV. O disponibilní hodiny bude zájem ze všech revizí dotčených předmětů, na jejich přidělení tedy nelze spoléhat.

  • Omezení hodinové dotace HV je v rozporu s uvažovaným rozšířením oblasti Umění a kultura
    o další výchovy: filmovou, audiovizuální, dramatickou a taneční.

  • Děti, kterým socio-ekonomické zázemí rodiny neumožní navštěvovat ZUŠ, zůstanou v důsledku redukce HV hudbou téměř nedotknuty, všestranný rozvoj jejich osobnosti bude omezen!
    Z mnoha vědeckých studií plyne, že hudba významně ovlivňuje vývoj mozku, rozvíjí kognitivní funkce, emoční potenciál a kreativitu, podílí se na utváření osobnosti člověka.

Záměr MŠMT posílit digitální gramotnost žáků respektujeme, ale domníváme se, že by se rozvoj kompetencí v této oblasti měl řešit zejména jejím implementováním do jednotlivých předmětů, napříč obory. Vzdělávání má být vyvážené, rozmanitost oborů zachována ve všech ročnících povinné školní docházky. Digitalizace má být nástrojem, nikoliv cílem!

 

Za Asociaci učitelů HV
PhDr. Milan Motl, Ph.D.

Vyjádření Hudební katedry Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové

Podpora stanoviska Asociace učitelů hudební výchovy k tzv. malým revizím Rámcového vzdělávacího programu ZV

Členové Hudební katedry Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, kteří připravují budoucí pedagogy hudební výchovy pro základní školy, vnímají potřebu vyjádřit nesouhlas s navrhovanými změnami RVP ZV, které výrazně negativně zasahují vzdělávací oblast Umění a kultura. V tomto smyslu podporují stanovisko Asociace učitelů hudební výchovy k tzv. malým revizím RVP ZV, předložené ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Členové Hudební katedry PdF UHK se v souladu se stanoviskem Asociace učitelů hudební výchovy jednoznačně ohrazují vůči redukci hodinové dotace a škrtům v obsahu učiva hudební a výtvarné výchovy.

 

Tyto zásahy považují za ohrožení plnohodnotného fungování těchto předmětů na ZŠ. Ve spolupráci s výtvarníky a dalšími profesními skupinami vyvinou maximální úsilí, aby v žádném ročníku ZŠ nebyla narušena vzdělávací oblast jako celek, ale ani žádný z obou jejích předmětů. Z hlediska členů Hudební katedry kromě toho následně hrozí v důsledku snížení hodinových dotací pro vzdělávací oblast Umění a kultura i pokles zájmu studentů o učitelskou profesi hudební či výtvarné výchovy, neboť jim perspektivně nedává jistotu získat plný úvazek na ZŠ.

Pedagogové Hudební katedry PdF Univerzity Hradec Králové:

Mgr. Kateřina Andršová, Ph.D.
prof. PhDr. Stanislav Bohadlo, CSc.
MgA. Lenka Hejnová, Ph.D.
Mgr. Alena Holá
Mgr. Ondřej Hromádko
doc. Mgr. Michal Chrobák
prof. PhDr. Eva Jenčková, CSc.
PhDr. Helena Karnetová
Mgr. Lukáš Koblása
Mgr. Karel Koldinský
Mgr. et Mgr. Marie Kováříčková
PhDr. Ludmila Kroupová, Ph.D.
Mgr. Jaromír Křováček
Mgr. Silvie Langrová, DiS.
Mgr. et Mgr. Jan Lorenc
PhDr. Miluše Obešlová, Ph.D.
PhDr. Hana Přibylová
prof. PhDr. Jiří Skopal, CSc.
Mgr. Jiří Skopal, Ph.D.
Mgr. Kristýna Soukupová, DiS.
PhDr. Dana Soušková, Ph.D.
MgA. Jaroslava Staňková, Ph.D.
MgA. Petr Špaček, Ph.D.
Mgr. et MgA. Markéta Štefániková
doc. PhDr. MgA. František Vaníček, Ph.D.
Mgr. Nela Viktorová
Mgr. Jiří Vondráček                                                            

obcankari.png
obcankaripro.png
komora.png

Z ohlasů v médiích...

mf dnes.png
reflex.png
eduin.png
aktualne.png
klsika.png